Úl Langstroth

Langstrothův úl je původním a prvním představitelem nástavkových úlů. Stává se z něj tak otec všech moderních úlů. Již od dob svého vzniku, přibližně tedy před 150 lety, se langstrothův úl rozšiřuje po celém světě. Díky své jednoduché konstrukci, nenáročné výrobě a pohodlné obsluze se rozšiřuje a dobývá si právem čím dál vyšší obliby mezi včelaři.

V langstrothově úlu může včelař používat snad všechny známé techniky včelaření, může včelařit se všemi rasami včel a také v jakémkoliv klimatu. Tento úl se hodí naprosto do všech podmínek. Třeba i do Alp! O variabilnosti a přizpůsobivosti úlu mluví i fakt, že tyto úly mohou mít včelaři takzvaně na „rekreaci“ ale také včelaři s velkou včelí farmou. To vše navíc s minimální pracností.

Charakteristika Langstrothova úlu v pár bodech

Včelí mezera – všechny rozměry a zřízení všech dílů úlu podléhají potřebám včelí mezery
Unifikace – všechny nástavky obsahují 10 rámků délky 448 mm, nástavky mají vždy stejné vnitřní a vnější rozměry*
Bezfalcovost – úl nepoužívá spoje na zářez (falce), tím se stává levnější na výrobu a pohodlnější na manipulaci s rámky
Nástavky – díky nástavkům má včelař mnoho možností jak reagovat na sílu včelstva a nabídku snůšky
Jednoduchost výroby – ano, i doma si můžete strohou zručnosti, lepidla, pár hřebíků a dřevěných latěk vyrobit svůj nástavek
Lehká váha – je možné používat nízké nástavky, s medovými nástavky pak může manipulovat i fyzicky méně zdatní včelaři

*) ovšem i přes to výrazně nedoporučujeme z hygienických a bezpečnostních důvodů kombinovat nástavky z jiných úlů

Hlavní výhody úlu lagstroth

Každý úl má své nevýhody i výhody. Langstroth má hlavně ty výhody, které si můžeme jednoduše shrnout v pár bodech:

1. Nejvíce zásadní výhodou je zřejmě kompatibilita, ať kupujete jakoukoliv součást úlu popřípadě příslušenství, navíc od jakéhokoli výrobce na světě, vždy bude pasovat a striktně dodržovat včelí mezeru

2. Obsluha a údržba je velmi jednoduchá - manipulujete s celými nástavky, nikoli pouze rámeček po rámečku, tedy velmi ušetříte čas a navíc je to celkově rychlá obměna díla. Nikde nemusíte nic drátkovat, což znamená také polovinu práce strávené na mezistěnách. A nakonec snadnou obsluhu a údržbu ocení i následovníci včelařů, kdo by dnes chtěl včelařit na více jak stoletých úlech?

3. Velkou výhodou je i váha jednotlivých nástavků, které jsou lehké, a tedy s nimi může manipulovat kdokoliv. Navíc nástavkové úly mají i příjemné množství součástek.

Dále: díky dlouhým rámkům může přezimovat a tedy přežít zimu i více včel. Včely se v těchto úlech i snadno rozmnožují, jelikož je velmi jednoduché vytvořit v úlu oddělek. V úlu je kromě toho i tak dost prostoru, takže nehrozí velký výskyt rojení. Díky těmto skvělým vlastnostem mohou vznikat opravdu silná včelstva.

V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na více medu, který včelař může při správném zacházení se včelstvem a úlem vytočit.

Původní Langstroth

Langstrothův úl měl ve své původní podobě všechny nástavky vysoké 241 mm. Se vznikem dadantova úlu se rozmáhá možnost použití též nízkých nástavky pro med. Dadantova metoda přináší menší hmotnost jak nástavku, tak i plástu což obnáší mnohem lehčí manipulaci. Kromě toho však i med v panenském díle, zralý zavíčkovaný med a to i z poněkud slabších snůšek a hlavně možnost vytáčet druhové medy. Nízké nástavky si při racionálním včelaření od včelaře vyžádají umístit do medometů pro vytáčení medu víceplástové radiální, hvězdicové nebo zvratné koše.

Ovšem i původní úl pana Langstrotha měl své nevýhody. U středně vysokých plástů pro plodiště je jeden nástavek poměrně málo, ovšem zase dva jsou de facto více, než je potřeba. Kromě toho poměrně velké množství medu stále zůstává ve složeném, dvounástavkovém plodišti a při snaze proti tomu bojovat, tedy přehodit nástavky, znamená dost násilný zásah do teplotního režimu plodového hnízda. Dále se také komplikuje tvorba oddělků a chov matek. Na takové nástavkové míře je totiž potřeba úlové přepážky a rozděleného dna s česny. Pro tyto případy používají včelaři ustálený systém barevných označení – hnědá barva je vyhrazena pro plodové nástavky, žlutá barva je pro med.

Nízkonástavkový úl

Nízkonástavkové úly mají jednu velikost pro všechny rámky 159 nebo 185 milimetrů jak v plodištních, ale i v medníkových nástavcích. To samozřejmě znamená i menší hmotnost nástavků a plástů. Záměnou nástavků v nízkonástavkovém úlu v plodišti nezpůsobí včelař přílišné změny tepleného režimu úlu, jelikož tato změna probíhá pouze v rozsahu plodového hnízda.

Velkou výhodou nástavkových úlu je i způsob stavby mezistěn. Stavba probíhá v předem připravených nástavcích, které si včelař může připravit už před začátkem sezony a je jedno, jestli to budou nástavky pro med či pro plod. Díky průběžné přípravě pak samotnou finální prací neztratí tolik času a nebude ani příliš vyrušovat včelstvo. Včelař v těchto nástavkových úlech nemusí manipulovat přímo s plásty, což přispěje ke klidu včel. Jediná chvíle, kdy se včelař rukou dotkne plástu, nastává při medobraní nebo při chovu matek. V nízkonástavkovém úlu může včelař provádět oddělky velmi pohodlně bez ohledu na to, jestli tak činí jako prevenci před rojením, omezení rozvoje nemocí a roztoců (varroa) nebo tím připravuje chovu matek oplodňováním a selekcí.

Je pravdou, že s technologií nízkých nástavků potřebuje úl více pater, ale zase s nízkými nástavky je úl velice flexibilní. Své prostory může včelstvo využít plně efektivně a včely (nebo včelař) se tak mohou pohodlně vypořádat s jakoukoliv snůškovou situaci.

Nedostatky nízkých nástavků pro plodiště:

Nedostatkem je již zmíněný vyšší počet rámků a nástavků při zakládání včelnice, tedy i více uložených plástů a nástavků, více mezistěn a více příprav na osazení. Ovšem tato práce nemusí být nijak hektická, pokud si ji včelař dopředu naplánuje a rozvrhne si veškeré přípravy, nepotká se se sebemenší komplikací.

Smíšený provoz - systém Dadant

Úl tipu langstroth se dočkal první velké úpravy poměrně brzo. Jiný Američan, jménem Dadant, přišel s nápadem, který brzo uvedl do praxe, aby plást plodištního nástavku byl mnohem větší než ostatní. Experiment mu vyšel a přišel na to, že velký plodištní nástavek podporuje rychlejší jarní rozvoj včelstva. Navíc jsou pak i zásoby rozděleny uceleněji a plodové hnízdo je kompaktnější. Díky velkému kladoucímu prostoru matka nebude mít tendence klást v nízkých medníkových nástavcích, a ostatní včely jí v tom budou podporovat tím, že veškerý med budou ukládat v horních mednících nikoliv u hnízda. To také včelaři umožní pracovat bez mateří mřížky.

Nedostatky plodiště s vysokým rámkem:

Každý úl má své nedostatky a ani skvěle vypadající dadant není výjimkou. Hlavním problémem jsou dvě velikosti rámků a hlavně v tom, že v plodišti manipulujete s jednotlivými těžkými rámky. To také trošku ztěžuje stavbu mezistěn v plodišti, jelikož plásty k výměně jsou neustále zaplodované. Proto se dají vytvářet maximálně tři mezistěny za rok. Trochu problematický je i chov matek, který se musí provádět v chovných úlcích specielně k tomu určených. Postačí ale také nástavek se speciálním dnem a rozděleným přepážkami.

Nutno ještě podotknout, že rychlejší rozvoj včelstva z jara s sebou přináší i nebezpečí rozvoje (a dost rychlého) roztoče varroa. Je tedy velmi nutné dbát na dokonalou hygienu v úlu a samozřejmě i při přístupu ke včelstvu pracovat s čistými nástroji, pokaždé čištěnými (tedy, takto by měl včelař přistupovat ke každému úlu!). Je dobré také precizně pracovat při odstranění roztočů během podzimně-zimním ošetření.

Doporučení začátečníkům

Začátečníkům zkušení včelaři často doporučují začít s plodištěm středně vysokých a nízkých nástavků. Teprve později pak přechod k jiné technologii. Zvláště v posledních letech se rozmáhají ve střední Evropě, tedy i u nás (i přes český i moravský konzervatizmus), hlavně nové tendence směřující ke včelaření na nízkonástavkové technologii úlů.

Lorenzo Lorraine Langstroth

A na konec pár slov o vynálezci nástavkového úlu. Langstroth byl americký pastor, učitel a hlavně včelař, který se pyšní objevem včelí mezery, úlu s rozebíratelným dílem a hlavně je považován a uznáván jako „otec moderního amerického včelařství“. A jeho myšlenky dnes oslovují i evropské včelaře.

Lorenzo Lorraine Langstroth se narodil ve Philadelphii, v té době velmi významném městě. Už ve velmi útlém věku se zajímal o hmyz. V roce 1827 nastoupil na Yale, kde studoval teologii a později zde také i sám přednášel. Ale nás hlavně zajímá jeho včelaření: zájem o včely a včelařské řemeslo se prohluboval během celé jeho kariéry kazatele. Včely mu přinášeli klid a mír a zbavovali ho depresí a kromě toho na nich prováděl mnoho pozorování a pokusů, pomocí kterých se mu podařilo zlepšit chovatelské postupy včelstev, ze kterých koneckonců čerpáme i my.

Prvním jeho revolučním objevem byla v roce 1851 „včelí mezera“, která operuje s pozorováním zastavování mezer mezi plásty a stěnami úlu, kdy včely malou mezeru zastaví propolisem, velkou voskem a „střední“ mezeru nechají bez povšimnutí – to je právě včelí mezera (8±2mm), která je nutná pro zachování pohyblivosti částí úlu, které mají být pohyblivé.

Na základě objevu včelí mezery začal pracovat na novém typu úlu, ze kterého se po pár letech vyvinul dnešní langstrothův úl.